image

Dnes mě láskyplně zdravily holubičky.

Nádhera. Znáte tento přítomný okamžik?

Usmívala jsem se na ně, úžasný okamžik, užívala jsem si ho .. kolemjdoucí si museli říci „další cvok“ ..

Tato hodnocení jsou zvláštní tabulky, které si lidstvo stvořilo paradoxně proti sobě. Blázen. Je to blázen, protože vyskočil z krabice zajetých vzorců, které dostaly jakousi podivnou nálepku „normál“. Co je normál, co je vlastně to ono normální?

To když lidi kolem sebe chodí nevšímajíc si naprosto ničeho s koutky dolu s maskou „haló já tady fakt ale fakt nejsem, tady teď prochází jen moje tělo, běda jestli na mě někdo budete koukat nebo dokonce na mě promluvíte“ nebo když se lidé potkávají s láskyplnými spontánními úsměvy, přítomně s voláním srdce „haló já jsem tady s vámi, vnímám svět, život mě baví“ …

Jasně že se v životě objeví situace, kdy člověk nemá pomyšlení na nic. To je jiná kategorie, kterou je třeba respektovat. Lidé by si měli nastavit poznávací znamení, změnilo by to svět.

Jak jste na tom vy, reagujete na signály? Jste schopni zamávat alespoň srdíčkem té vaší holubici nebo tomu vašemu ptáčkovi?

Sluníčkový den!

vseslaskou ❤️ eL*s láskou