Existuje ještě lepší alternativa: můžeme začít zamilovanost považovat za to, čím opravdu je – totiž za dočasné emocionální vzplanutí – a po­tom se s partnerem pustit do budování skutečné lásky.

Skutečná láska je také emocionální záležitost, není to však posedlost. Ta­ková láska spojuje rozum s citem. Zahrnuje také vůli, vyžaduje disciplinovanost a je si vědoma nutnosti dalšího rozvoje osobnos­tí. Naší nejdůležitější emocionální potřebou není být zamilován, nýbrž být opravdově milován, poznat lásku, která vyrůstá z volby a vědomého rozhodnutí, nikoliv z instinktu. Potřebuji, aby mě miloval někdo, kdo se rozhodl, že mě chce milovat, někdo, kdo na mně vidí něco hodno lásky.

Taková láska však vyžaduje mnoho úsilí a ukázněnosti. Je to volba, vedoucí k vynaložení spousty energie a disciplíny ve prospěch druhé osoby při vědomí, že pokud jeho nebo její život bude díky vašemu snažení bohatší, i vy získáte pocit uspokojení – uspo­ kojení z pocitu, že někoho opravdově milujete. A k tomu euforický pocit zamilovanosti nepotřebujete. Ve skutečnosti je to tak, že dokud vaše zamilovanost neodezní, opravdovou lásku nepo­znáte.

Rozumová, odhodlaná láska… přesně to je láska, ke které nás myslitelé vidy vybízeli.

Nelze přikládat velký význam všem těm úžasným věcem, které děláme pod vlivem „nepříčetné zamilovanosti.“ Jsme vláčeni in­stinktem, který se vymyká schématu našeho běžného chování. Jes­tliže se však, po návratu do reálného světa, kde máme možnost volby, rozhodneme být laskaví a velkorysí, potom skutečně milu­jeme.

Jestliže chceme být emociálně zdraví, je nutné, aby naše emo­cionální potřeby byly uspokojeny. Ženatí muži a vdané ženy touží po zalíbení a náklonnosti svých protějšků. Když jsme partnerem přijímáni, víme, že po nás touží a je ochotný udělat vše pro naši tělesnou i duševní pohodu, mnohem víc si věříme. Všechny tyto pocity jsme prožívali už ve fázi zamilovanosti. Cítili jsme se jako v ráji. Chybovali jsme však v přesvědčení, že to takto bude trvat věčně.

Tato posedlost nebyla nikdy předurčena k věčnému trvání. I různé jiné knihy zabývající se tématicky manželstvím, přisuzují zamilovanosti pouze úvodní roli. Středem pozornosti takového druhu literatury je láska rozumová, odhodlaná. Přesně tato je typem lásky, ke které nás myslitelé vždy vybízeli. Láska úmyslná.

To je dobrá zpráva pro všechny manželské páry, které už o svou zamilovanost stačily přijít. Jestliže je láska volbou, zna­mená to, že jsou schopni milovat dál i poté, co jejich „nepříčetná zamilovanost“ zmizí a oni se vrátí do běžného života. Tento druh lásky vyžaduje jiný přístup, začíná u jiného způsobu myšlení. Je to přístup, který říká, „jsem tvůj manžel nebo manželka a chci naplňovat tvé potřeby“. Partner, který se rozhodne takto milovat, najde potom způsob, jakým svou lásku projevit ……

VSESLASKOU ❤️ VZTAHY ~ Pět jazyků lásky Gary Chapman

image